Operation Flashpoint: Red River – Recenze

Recenze Operation Flashpoint: Red River

19. 5. 2011   Martin Pilous  

Když jsme se dozvěděli během minulého roku, že Codemasters chystají už na letošek další díl Operation Flashpoint, tak nás to dosti zarazilo. Vždyť to není tak dlouho, co byl vydán Dragon Rising a už ho má nahrazovat Red River? Pravda Dragon Rising nebyl zrovna skvělým titulem, ale našel si své příznivce a Codemasters se tedy rozhodli napravit své chyby a přinést opravdu titul, který by se mohl utkat s konkurencí. Nicméně Red River je zde a my se vám pokusíme přiblížit, v čem se vlastně liší od minule a zda má vůbec význam se jím zabývat.

Operace se vrací potřetí. Bylo to ale nutné?

Jak jistě většina hráčů ví, původní Operation Flashpoint (u nás Operace Flashpoint), vytvořilo studio Bohemia Interactive. Že byla hra oceňována všude jako nejlepší válečný simulátor té doby, snad ani nemusíme dodávat. Bohužel doba se změnila a práva dostalo studio Codemasters. Tím pádem vznikla v sérii jakási „totální změna“ a minule tedy šlo o úplně jinou hru. My si můžeme hned na začátku povědět, že se zázrak nekoná a opět nám autoři servírují podobnou akci jako minule.

Vítejte v Tádžikistánu. Neptejte se nás, kde to je my fakt nevíme. Píše se rok 2013, tudíž nemůžeme zaručit, že k tomu opravdu dojde. Příběh není zrovna originální, a tak nečekejte žádné zvraty a například různé bratříčkování se s ostatními vojáky. Zkrátka jste tým, který jako jeden z mnoha se snaží ve službách USA splnit rozkazy a zabrat Tádžikistán. Do toho se však vecpou šikmoocí a obří konflikt je na světě. Nic víc, nic míň. Na začátku jste vrženi do výcviku, aby z vás hra udělala slušného vojáka. A pak se rozpoutalo peklo, nikoliv však válečné, jak by si mohl někdo myslet. Tím peklem je myšlena samotná hra. Dostanete na výběr jedno ze čtyř povolání a už si to štrádujete k náklaďáku, který vás vysadí na místě určení. Fajn, tak tedy jo. Tak vás tedy čeká dlouhá jízda na místo, během níž vaši kolegové neustále tlachají, nutno podotknout, že absolutně zbytečně. Jediné co je na těchto chvílích dobré, tak to je rocková hudba která se během jízdy ozývá z rádia vozidla či vrtulníku. Takovýchto převozů vás čeká strašlivé množství a někdy to trvá i dobré dvě minuty, než jste dopraveni na místo. Čeho tím chtěli autoři dosáhnout, čert ví, ale nudit se budete.

Hurá, dojeli jsme na místo. Akce začala. Máte projít nějakou vesničkou a vyčistit ji od případných nepřátel. Tak si to pěkně štrádujeme po silnici, sem tam zahneme mezi baráčky a ono najednou „Svisssst“, kulka proletí okolo. Tak ať koukáme kolem sebe, jak chceme, nemůžeme nalézt náš cíl. A zde je základní kámen úrazu tohoto titulu. Hra je totiž doslova debilní. Velmi často se stává, že váš soupeř není vůbec vidět. Snažili jsme se přijít na to proč, ale nakonec jsme došli k závěru, že asi jde o špatně nastavené zobrazování. Často se dá slýchat, že PS3 verze je horší než PC, ale měli jsme k dispozici oboje a nutno říci, že to není pravda. I na PC má hra problémy s vykreslováním a nepřátelé tedy nejsou řádně k rozeznání.

Žij s námi nebo zemři sám

Často tedy padnete v akci velmi zbytečně, jelikož nevíte, kam vlastně máte střílet. Jedinou možností je tedy se neustále dobře skrývat a rozdávat dobré rozkazy, jelikož opět ovládáte celý čtyřčlenný tým. Co je však třeba uznat, tak pokud nepřítele zasáhnete, stačí zhruba dvě kulky do hrudi a už nevstane. Bohužel ani rozkazy jednotlivým vojenským oddílům, ano v některých misích jich musíte řídit i více najednou, nefungují, jak by měly. Jak jsme již zdůrazňovali, hra je až extrémně blbá a umělá inteligence jakbysmet. Vojáci si často udělají po svém a v lepším případě neudělají vůbec nic. Bohužel hru absolutně zabíjí to, že každou chvilku se opět někam přesouváte, a tak si připravte hodně pevné nervy. My na tohle žaludek neměli.

Často dojdete v bitvách k úhoně, a tak přichází na řadu rychlé léčení. Rány je třeba ošetřovat rychle jelikož by se mohlo stát, že cestou někde vykrvácíte. Ne však, že by přiběhl týmový doktor a obvázal vám rány. Bohužel vaše postava pouze vytáhne lékárničku a začne s ošetřováním. Jak to vypadá? Příšerně! Stojíte na místě a čekáte, až indikátor dosáhne maxima. Co je o to úchylnější, tak to fakt, že obvazů máte zkrátka nekonečno a tudíž není problém se neustále léčit. Ach jo.

To že jsou vaši spolubojovnící dutí, není až tak velké překvapení, o to horší je zjištění, že i vaši nepřátelé toho v hlavě moc nemají a občas udělají naprosto nepředvídatelnou blbost. Zkuste na sebe například chvilku nechat střílet. Zde se projeví, že někteří vojáci vás zasáhnou bez potíží i na velkou dálku, ale někteří budou stát naproti vám a ne a ne trefit. Působí to strašně hloupě a hra se někdy stává doslova nehratelnou. Vážně tohle bylo v úmyslu stvořit?

Ani grafika tentokrát nepomohla

Většina her své nedostatky dohání kvalitním zpracováním. Ne tak ale Red River. Zpracování hry je o poznání horší než v předešlém díle, což nám příliš nešlo do hlavy, ale je to tak. Na rozdíl od Dragon Rising zde má vše jakýsi oranžový nádech a hra poněkud změnila prostředí, když nahradila vynikající lesy za obyčejné pouštní a hornaté cesty. Celkově jsou však textury tak nějak odfláknuté a vše působí takovým dojmem „narychlo uplácej a vydej to“. Problémy se střelbou na dálku jsme již zmiňovali.

Operation Flashpoint: Red River nám tedy přišla jako pouze trapná náhražka za plnohodnotný válečný simulátor. Hra má spousty chyb, stále stejné mise, zdlouhavý pokus a neuvěřitelnou porci nudy, kterou by mohla rozdávat na potkání. Jasně je zde cítit snaha udělat hru akčnější a přinést ji tak širšímu spektru hráčů, což se zcela evidentně nepodařilo. Jediné co vás může potěšit je fakt, že se alespoň hra mírně liší od veškerých válečných stříleček, kterých již vyšlo tucty, ale má cenu si jí tedy pořizovat? Spíše ne a raději doufejme, že už Codemasters s touto značkou neplánují další pokusy. Aneb žalostný konec původně dobré značky.