Castlevania: Lords of Shadow – Recenze
Epochální recenze hry Castlevania: Lords of Shadow!
19. 1. 2011 Martin Pilous
Castlevania jako značka je zde s námi již přes 20 let. Konami se však rozhodlo ji vdechnout nový život až nyní. Tvorby hry se chopilo studio Mercury Steam ve spolupráci s ostřílenými chlapíky z Kojima Productions. Reborn to tedy měl být pořádný a s velkou pompou. Navíc hra se dočkala vydání na stěžejních konzolích Playstation 3 a Xbox 360. Pro značku tradiční Nintendo přišlo zkrátka a tím samozřejmě jeho komunita a hráči. Jaká je tedy nová éra Castlevanie? To zjistíte v naší recenzi.
Když budu muset, utkám se i s Ďáblem!
K věci. Zabili vám ženušku a vy máte jen tři dny na to, abyste její duši získali zpět, nebo navždy propadne temnotě. Vám to nestačí? No tak tedy jo, ale jen pro dnešek to protáhneme. Ocitáte se v kůži muže středního věku jménem Gabriel Belmont. Gabriel je členem zvláštního řádu, který udržuje rovnováhu mezi temnotou a dobrou stránkou utlačovaného světa, takzvané Equilibrium. Tihle hoši z řádu, nejenže zastrašují běžné obyvatele tím, že jsou o půl hlavy větší, ale navíc nemají v popisu práce nic lepšího než mlátit fantastická stvoření na potkání. Nicméně aby se Gabriel nehnal za pouhými přeludy, na samém začátku je mu zabita žena, Marie. Hlavní hrdina je tedy pevně rozhodnut postavit se temným pánům a získat mocný artefakt, díky kterému by ji mohl přivést zpět. Příběh na první pohled působí jako fádní klišé, kterých zde již bylo mnoho. Nicméně nová Castlevania na to jde mnohem fikanějším způsobem. Postupně vám odkrývá jak charakter hlavního hrdiny, tak i ostatních postav. Pravda, získat onen artefakt je pevně daný úkol, který zkrátka ve hře tohoto rázu zřejmě nesmí chybět. Však si promítněte třetí God of War a cíl Kratovy cesty. Příběh vás žene vpřed, díky různým nečekaným zvratům a zejména závěr hry vás pohltí, jelikož takhle skvělý konec tu již od dob čtvrtého Metal Gear Solid nebyl.
Mlátička jak se patří
Castlevania si vás však získá zcela jiným způsobem, a to zejména svou variabilitou. Je neuvěřitelné, že i v polovině hry narážíte na nová monstra a získáváte zcela nové schopnosti. A je potřeba si říci, že tohle eposální dobrodružství není jen na pár odpoledních hodinek. Úctyhodných 15 hodin se musí Castlevanii příčíst k dobru a pozvednout palce vzhůru směrem k autorům. U hry tohoto rázu nejde o nic snadného, zejména udržet hráče před obrazovkou. V principu je hra stejná, jako jakákoliv jiná mlátička tohoto typu. Gabriel sbírá různé předměty, skáče a řeší puzzly na záludných místech. Ze zabitých monster získáte orby, které můžete využít ve svůj prospěch díky dvěma stranám magie. Takzvaná světlá a temná magie je nutná k dalšímu postupu hrou, ale hlavně dodává Gabrielovi nadlidské schopnosti. Orby vám doplňují onu energii potřebnou k využití magie. Temná magie je vhodná k silnějšímu damage, které uštědříte soupeřům. Světlá se dá využít spíše k vysátí energie z protivníka, načež se vám doplní potřebné životy. Kromě magie využívá Gabriel na své cestě například víly k rozptýlení soupeřovi pozornosti, vrhací dýky, krystal ukrývající démona a nádobky se svěcenou vodou. Na rozdíl od Krata používá Gabriel místo mečů na řetězech, speciální kříž, kterým nejenže prokazuje úctu svému pánu, ale navíc jím mydlí vše živé po hlavách. Nebezpečné údery včetně luxusních komb zde jsou na denním pořádku.
Designéři a skladatel našli své equilibrium
Vskutku čeká na vás stále samá akce a nepříjemní nepřátelé, přičemž povětšinou se na konci kapitoly objeví nějaký ten tužší boss. Ty jsou zde skutečnou výzvou a jen tak na ně nezapomenete. Už jen z toho důvodu, že někteří jsou asi tak 200x větší než vy sami. Na každého je trochu jiný postup a nutno uznat, že bossové jsou zde na vynikající úrovni. Co se také musí připsat k dobru, tak to je neustálá změna prostředí. Jednou se projdete hlubokými bažinami, jindy se zas projdete jeskynním systémem, nebo se třeba projdete po starém panství, momentálně obývaném upíry. Grafická stránka hry je zkrátka úžasná. Naprosto precizně jsou vymodelováni vaši nepřátelé včetně hlavních postav, které jsou ještě o třídu výše a zejména v cutscénách je síla technické stránky vidět nejvíce. Úchvatné a naprosto krásné. Navíc designéři úrovní a postav se skutečně vyřádili a výsledek je velmi znát. Co však naprosto umocňuje zážitek z téhle úžasné story je hudba Oscara Arauja. Ta je doslova nepopsatelně nádherná a krásně podkresluje atmosféru, která ze hry čiší. Jako nejlepší hudební doprovod bych za rok 2010 rozhodně volil soundtrack ke Castlevanii: Lords of Shadow.
I mozek se zapojí!
Aby se hra netočila jen kolem fascinujících soubojů je Gabriel také obdařen velkou kondicí a fyzičkou, díky které je schopen šplhat po nejrůznějších římsách nebo skákat přes velké vzdálenosti. Ostatně v pozdější fázi hry se dočkáte i křídel. Ta vám samozřejmě pomohou na dlouhé vzdálenosti. Velká škoda je, že hra není více komplexnější, co se týče prostor. Stále pokračujete pouze po předem dané cestě a odbočka přijde jen výjimečně, abyste mohli sebrat speciální předmět. A aby toho skákání a bojování nebylo příliš, tak jsou tu ještě puzzly. Ty jsou mnohdy poměrně náročnější, než na jaké jsou dnešní hráči zvyklí. Občas budete muset zapojit i mozkové závity. Dočkáte se například klasického nastavování zrcadel ke správnému nasměrování světla, nebo budete muset využít správnou magii ke spuštění spínačů, či mačkat příslušné knoflíky ve správném pořadí, otáčet sochami, tak aby se otočily čelem ke středu, a tak dále. Je to bravurní a osvěžující část hry. Pokud byste se snad zasekli na delší dobu, máte možnost koupit si za zkušenostní body řešení, které před vámi rozluštil padlý rytíř. Mimochodem zkušenostní body zde slouží k zakoupení nových komb.
Nejde ani tak o to, co Castlevania: Lords of Shadow nabízí, ale jak to nabízí. Vše už jsme viděli jinde, víme dobře, že to skvěle fungovalo a proto se autoři rozhodli tyto nejlepší prvky zakomponovat do jednoho vynikajícího celku. Dechberoucí hudba, úchvatná grafika, vynikající souboje, uvěřitelné postavy a mytologicky zaměřený námět s epickým příběhem, tak se dá popsat nová Castlevania. Pro mě osobně titul roku 2010, který nemá obdoby. Dokonce i vynikající God of War 3 byl překonán. Přestože pro české hráče jde o poměrně neznámou značku, dejte jí šanci a uvidíte, o jaký skvost jde.